K léčbě používám metodu postklasické homeopatie.
Dějiny homeopatie
Dějiny homeopatie jsou přibližně stejně dlouhé, jako dějiny současné evropské medicíny. Datují se do 18. století, kdy ji vyvinul německý lékař Samuel Hahnemann (1755 - 1843). Hahnemann experimentoval s různými materiálními léky. Zkoušel je ředit určitým postupem, aby zjistil, do jaké minimální dávky ještě zabírají a léčí, ale aby byly minimalizovány jejich vedlejší účinky. Tím způsobem objevil postup homeopatického ředění, kdy určitý materiální produkt, tedy nějaký lék, minerál či rostlina, od určitého ředění přestává mít chemické složení a zůstává jeho fyzikální podstata, tedy vibrace (frekvence). Tato vibrace je u každého homeopatického léku měřitelná.
V době, kdy Samuel Hahnemann vyvinul homeopatii, byla již medicína založena na principu chemické léčby a na potlačení příznaků nemocí. Homeopatie byla v rozporu s tímto dominantním pohledem na medicínu. Hahnemannovy objevy byly přijaty s nedůvěrou a byl odmítnut německými lékaři.
O sto let později po smrti Samuela Hahnemanna se na scéně homeopatie objevil americký lékař James Tyler Kent (1849 - 1916). Kenta znepokojoval fakt, že se homeopatie po smrti Hahnemanna rozdělila do mnoha směrů, které měly někdy jen málo společného s původními Hahnemannovými principy. Kent se proto snažil sjednotit homeopatii a vrátit ji k jejím základním principům.
Kent definoval klasickou homeopatii jako léčebný systém, který se zaměřuje na výběr jednoho základního léku, který odpovídá celkovému stavu pacienta. Kent také věřil, že každý člověk má jeden základní lék, který mu odpovídá od narození až do smrti. Toto je klasická homeopatie, která je ještě dnes takto vyučována ve světe.
Homeopatický lék
Moderní medicína se zaměřuje na léčbu nemocí pomocí chemických látek, jako jsou léky, vitamíny, minerály a antibiotika. Tyto látky působí na chemické a biochemické procesy v těle, aby potlačily příznaky nemoci nebo zabránily jejímu rozvoji.
Hmota kolem nás není jen o částicích, ale i o frekvencích, to je fyzika.
Homeopatické léky se vyrábějí tak, že se původní látka ředí v opakovaných ředěních. Při každém ředění se odstraní většina chemických částic původní látky. To, co nakonec zůstane, je jen frekvence, která je frekvencí původní z materiální částice, která je tam zastoupena.
Při výběru homeopatického léku se homeopatie zaměřujeme na symptomy pacienta a hledá se homeopatický lék, který má stejnou frekvenci se symptomy pacienta.
Frekvence homeopatických léků jsou měřitelné na frekvenčních přístrojích.
Při sestavování homeopatické léčby se podle symptomů hledají shodné frekvence homeopatického léku.
Postklasická homeopatie
Stavebními prvky postklasické homeopatie jsou:
- Vývojová osa
- Tvar, struktura
- Léčebná osa
- Léčebná liniová osa
Vývojová osa
V POSTKLASICKÉ HOMEOPATII je tzv. VÝVOJOVÁ OSA, která zahrnuje fyzické a psychické události v životě, popisuje souhrně vývoj léčeného a také vývoj v jednotlivých patalogií. To hraje zásadní roli při výběru léku. Jednotlivé kategorie a druhy léků jsou na vývojové ose přesně srovnány a pojmenovány.
Tvar, struktura
Tvar (strukrutura) jsou konstituce vrozené, tedy získané genetickou dispozicí po jednom z rodičů, která je dominantnější, ale samozřejmě tu je patrný i genetický vliv druhého rodiče. Jedná se o soubor antropologického typu, psychických a fyzických dispozic. Tvar najdeme ve vývojové ose jako konstituci, kterou nikdy neodstraníme. Základ nacházíme v Hahnemannově nauce o miasmatech. Homeopatie je tu velmi podobná antropologii a jejím antropologickým typům a vzdáleně genetice a její haploskupinám (R1a, R1b). Po tisíce let žili lidé v izolovaných oblastech, kde se upevňoval díky příbuzenským vazbám a vlivem prostředí nejen jejich fyzický vzhled, ale i dispozice k určitým onemocněním. V Evropě rozeznáváme několik konstitučních skupin.
Léčebná osa
Homeopatické léky se vybírají metodou podobnosti mentálního a fyzického obrazu léčeného s mentálním a fyzickým obrazem homeopatického léku, respektive léků.Při výberu je zohledněna vývojobá osa. Léky se zařazují do vývojové osy tak, aby se co nevíce podobaly mentálnímu obrazu jednotlivách etap vývojové osy. Zohledňuje se tedy i čas. Léčba probíha v čase zpět. Při léčbě se zohleňuje celkový stav v čase a jednotlivé patologie v čase. Jednotlivým etápám se vybírají homeopatické léky.
Léčebné linie
LÉČEBNÉ LINIE jsou založeno na skupinové analýze vzniku a průběhu konkrétního onemocnění, v jeho psychické i fyzické úrovni a na jejích patologicky vývojových fázích, které během tohoto procesu opět vykreslují tématicky patologický vývoj, podle stejných projevů, který již známe, a to tzv. od plynů do plynů.
Co je nemoc
Nemoc není náhoda. Je indikátorem nerovnováhy v našem životě. Je výsledkem dosavadního způsobu života, myšlenek a přání - je součástí svědomí.
Nemoc nás upozorňuje, že někde chybujeme.
Klasická homeopatie bere v úvahu i vliv našich předků, který je možno také homeopaticky řešit. V člověku vzniká nejprve určitý vnitřní stav a potom se okolo něho vytváří situace, která je v souladu s tímto stavem.
Člověk je původce své nemoci a tvůrce situace, ve které žije.
Vnější okolnosti nejsou příčinou nemoci. Každý je zodpovědný za svou nemoc a za svou situaci. Ve schopnosti člověka vytvořit si svou nemoc je ukrytá i jeho schopnost najít řešení. Člověk má moc svobodné volby a tím i možnost změny. Je schopný opustit staré problémy a vytvořit nové možnosti. V okamžiku, kdy se pacient rozhodne vzít život do vlastních rukou, být autentický a jednat v souladu se svým svědomím, začíná chápat, čemu ho měla nemoc naučit. Toto je úroveň, na které nemoc vzniká a na které dochází k uzdravení. Tento pohled vrací člověku pocit zodpovědnosti a možnost vyléčení. Uzdravování je proces změny a klasický homeopat - poradce je průvodce v tomto procesu.
Vznik nemoci
Každý člověk má svojí vibraci. Tato vibrace je harmonická a nemá žádné extrémní výkyvy. Následkem různých vlivů a životních událostí dochází k výkyvům a k disharmonii. Pokud výkyvy překročí přípustnou hranici, dochází k nemoci.
Život je plný různých událostí. Tyto události jsou podobné homeopatikým léků a jejich fyzickému a mentálnímu obrazu. Člověk se postupně dostává do různých obrazů homeopatických léků.
Jako příklad lze uvést lék Pulsatilla nitrica. Mentálním obrazem tohoto léku je u dítěte strach z opuštění, strach, aby rodiče neodešli, vazba na rodiče a také vztek na rodiče. Pokud dítě prožije podobné strachy a situace, je možné přirovnat tuto část života k léku Pulsatilla.
Léčba
Princip léčby je velmi jednoduchý. Tak, jak se člověk dostává do jednotlivých životních situací a tedy do obrazů homeopatických léků, léčba postupuje v čase zpět od současnosti do minulosti.
Léčba je sestavena z homeopatikých léků, které postupně řeší všechny události v životě.
