Zakladatel homeopatie je Samuel Hahnemann (1755 - 1843)

Objevitel homeopatie, se narodil v roce 1755 v německé Míšni a studoval medicínu a chemii na univerzitách v Lipsku, Erlangenu a Vídni. Po studiích působil 9 let jako lékař v Gommernu.
Postupně ho rozčarovaly tehdejší medicínské nešetrné metody, jako bylo např. pouštění žilou, podávání silných projímadel, atd..
Znechucen zanechal lékařské praxe a začal se věnovat výzkumu a studiu. Vypracoval nové, vlastní pojetí medicíny, které nazval homeopatií.

Slovo homeopatie je složeno z řeckých slov - homeo (podobný) a pathos (nemoc).

Hahnemamm při svých výzkumech zjistil, že při užití dávky chininu se u něj objevily příznaky malárie. Když chinin přestal užívat, příznaky začaly mizet. Chinin začal používat i na jiných lidech, u kterých se také objevily podobné příznaky, které si podrobně zapisoval. Začal také testovat i jiné, tehdy používané látky a vytvořil tzv. obrazy symptomů.
Po 6 letech výzkumů začal aplikovat své poznatky na nemocné. Před předepsáním léku se podrobně vyptal zdravotní stav, způsob života a jiné faktory. Pacientovi pak předepsal některý z přípravků, které svým obrazem mu byly nejvíce podobné.

Nepodával nikdy více léků současně. Léky ředil (potencoval) a zjistil, čím je lék více zředěný, tím je účinnější. Při třepání (potencování) se z výchozí látky uvolňuje síla či energie, která se otiskne do rozpouštědla (alkohol, voda) a toxické látky se ztratí.

V roce 1810 vydal „Organon léčebného umění“, kde vysvětli podstatu homeopatické filozofie a v Lipsku své názory a učení na univerzitě přednášel.

Efektivnost homeopatie jako nové léčebné metody se projevila poprvé při epidemii skvrnitého tyfu, která propukla po slavné bitvě národů u Lipska r. 1813. Zatímco jiným lékařům umírala až jedna třetina nemocných, z Hahnemannových pacientů zahynula jen jedna stará žena.

Stal se proslulejším a v roce 1831, kdy ve střední Evropě vypukla epidemie cholery, používal v počátečních stádiích homeopatické léky. Doporučoval také karanténu, dezinfekci (vše infikované muselo být spáleno), jeho myšlenky předběhly dobu – Pasteurova teorie o mikrobiálním původu nemocí a Listerovy základy dezinfekce nebyly ještě na světě.

Po celé Evropě homeopati dosahovali lepších výsledků než konvenční lékaři. U homeopaticky léčených pacientů se úmrtnost pohybovala mezi 2,4 -21%, alopaticky léčených umíralo víc jak 50 %.

Hahnemann vyvinul systém účinného léčení bez vedlejších účinků, a tím dal světu neocenitelný dar.

Dějiny homeopatie
Hahnemannovi pokračovatelé
Constantine J. Hering (1800-1880)

Proslul provingem léku „Lachesis“ (hada křovináře), který provedl sám na sobě.
Z jeho děl nejznámější jsou zákony o průběhu léčby :

a) ze životně důležitých orgánů ven na periferii
b) léčba probíhá shora dolů od hlavy ke končetinám
c) symptomy odcházejí v pořadí opačném od nejnovějších chorob k nejstarším, než jak se původně objevily.

Rozvinul teorii miasmat – genetické zátěže (znečištění).

James Tyler Kent (1849-1916)

Jeho významná publikovaná díla jsou Repertorium, Filozofie a Materia Medica.

Kentův popis obrazu léků, známý jako konstituční typ, je založen na emocionálních symptomech pacienta.

Homeopatie ve světě

Podle statistik Světové zdravotnické organizace je homeopatie druhá nejrozšířenější léčebná metoda na světě.

Na prvním místě je čínská medicína, na druhém místě je homeopatie, na třetím místě je herbalismus, nebo-li léčba přírodními prostředky a teprve na čtvrtém místě je klasická medicína.

Homeopatie je v současné době rozšířená po celé Evropě, zejména v Německu, Rakousku, Belgii, Holandsku, Dánsku, Švédsku, Itálii, Španělsku, Francii, Irsku, Švýcarsku, Indii, USA. Populární je velice ve Francii, kde se používá k léčení více homeopatických léků současně v nižších potencích, a tím se odklání od klasického holistického přístupu.

Homeopatie je také rozšířena v asijských zemích od Pákistánu po Srí Lanku. V Indii má homeopatie plnou podporu vlády, je oficiálně uznávaná jako samostatný lékařský obor a rychle se rozvíjí. Indie je stát s největším počtem homeopatických nemocnic na světě.

Ve Velké Británii mají profesionální homeopati soukromé ordinace a mnozí z nich pracují na klinikách, kde se téměř bezplatně léčí chudí lidé. Od 1946 je ve Velké Británii homeopatie oficiálně schválena jako léčebná metoda. Popularita ve Velké Británii v současné době stále stoupá i britská královna má svého dvorního homeopata, je jím Dr. Fischer (jeho dědeček pocházel z ČR).
Homeopatie v ČR
Homeopatie v České republice je zastřena Českou komoru klasické homeopatie (ČKKH).
ČKKH je nezávislá a nezisková profesní organizace, jejímž cílem je stanovit a udržovat normy pro praktikování klasické homeopatie, vést rejstřík registrovaných homeopatů, zajišťovat jejich další vzdělávání a informovat veřejnost o možnostech homeopatické léčby a principech homeopatického poradenství.

Česká komora klasické homeopatie byla dne 25. 5. 2001 na výročním zasedání Evropské rady pro klasickou homeopatii (dnes Evropská centrální rada homeopatů, ECCH) ve švýcarském St. Galenu jednohlasně přijata za řádného člena ECCH. Stali jsme se tak první homeopatickou společností ze zemí bývalého východního bloku, která splnila požadovaná kritéria a která se bude podílet na řízení rady ECCH. Tuto událost chápeme jako ocenění naší snahy o prosazování náročných požadavků na naše členy a budeme se nadále zasazovat o zavedení norem evropské nelékařské homeopatie v naší zemi.Homeopatie v České republice je zastřešena Českou komorou klasické homeopatie.
Homeopatické vzdělání v České republice
V České republice je možné studovat homeopatii v mnoho školách a v mnoha kurzech.
Úroveň jednotlivých škol je velmi rozdílná.

Pouze jedna škola je akredivána Českou komoru klasické homeopatie. Jedná se o Českou školu klasické homeopatie.

Česká škola byla založena 8. 3. 1997. Původně vznikla pro potřeby dalšího vzdělávání a rozvoje lektorů, kteří absolvovali první kurzy klasické homeopatie v ČR pod vedením Petera Chappella a dalších anglických vyučujících. Právě Peter Chappell (který je naší homeopatické veřejnosti znám jako autor knihy Homeopatická samoléčba) posléze metodicky pomáhal při budování vzdělávacích struktur pro další zájemce o studium homeopatie z řad široké veřejnosti. První kurz pro lektory klasické homeopatie probíhal v letech 1997 - 2000 v Brně.

Úvodem bych se rád zmínil o účinnost homeopatických léku.
Žádné homeopatikum nemá účinnou částici, kterou hledají všichni homeopatičtí pochybovači. Mám jen jistou vibraci. Vibraci má i tělo, která je za normálního stavu harmonická.
Každou životní událostí se stává vibrace těla disharmonická. Homeopatikum nedělá nic jiného, než že se snaží dostat svojí vibrací tělo opět do harmonie.

Pokud vibrace zůstává disharmonická, následuje nemoc.
Jako příklad je možné uvést psychicky nestrávenou situaci v životě. Pokud něco duševně nestrávíte,  může se to projevit průjmem.
Pokud psychicky nestrávené věci budou trvat déle, projeví se to na žaludku například žaludečními vředy a později rakovinou tlustého střeva.
Každý homeopatický lék má svůj mentální a fyzický obraz.

Mentální obraz popisuje životní situace a fyzický obraz je vlastně nemoc, problém, tedy vše na fyzické úrovni.

Princip homeopatické léčby nemoci je velmi jednoduchý.

Aby se vyřešil problém, podá se klientovi k němu nejpodobnější homeopatický lék.

Mentální a fyzický obraz léku je tedy co nejvíce podobný mentálnímu a fyzickému stavu klienta, tedy tomu, co v životě prožil a co má za nemoci a problémy.

A nyní HOMEOPATICKÉ METODY:
1. Lékařské podání homeopatického léku.

Tento způsob je nejčastější v lékárnách, u lékařů a v různých poradnách.

Při této metodě se nezohledňuje mentální obraz a léky se vybírají podle fyzických syptomů.
Neřeší se příčana, pouze důsledek.
Léky se vybírají podle toho, jak v minulosti řešily problém. Za tímto účelem existuje seznam léků, které nejčastěji pomahájí při konkrétní nemoci.
Tato metoda se velmi snad pozná podle věty typu " Na bradavice pomáhá Thuja".
Tomuto podání říkám "homeopatika na něco".
Tím, že se zde neřeší mentální obraz, ale pouze fyzický, při této metodě homeopatika někdy pomohou a jindy ne.

Tuto metodu je možné použít při samoléčbě a při řešení základních problémům jako jsou  teploty, rýmy, bradavičky, zácpy, atd.

2. Klasická homeopatie

U klasické homeopatie zjistí homeopat celkový stav fyzický i mentální a vybere klientovi nejbližší lék po fyzické a mentální stránce.

Při této metode dostane klient mnoho otázek a homeopat vybere klientovi nejpřesnější lék.

Někteří homeopaté vyberou léky díky znalostem obrazů homeopatických léků, jiní používají počítačový program.
Přesný výběr léku je závislý  na šikovnosti a zkušenosti homeopata.
Tuto metodu je možné použít prakticky pro všechny nemoci, ale cesta k uzdravení může být někdy i dlouhá nebo neúčinná.
Klasická homeopatie byla rozvedena i do dalších směrů.
Někteří homeopaté pracují s jedním lékem pro život, jiní pouze se 40 léky a například indové se opírají jen o mentální obrazy léků.
3. Postklasická homeopatie
Někteří homeopaté si uvědomili, že klasická homeopatie není dostačující a začali vyvářet systémy.
Jedním z nich je například Jan Scholten, který vytvořil systém homeopatických léků z rostlin a z periodické tabulky.
Systém je funkční, ale využívá pouze část homeopatický léků.
Další, kdo se postaral zásadní systematizaci homeopatie je Mgr. Pavel Opelka, RHom. .
Jako první homeopat přišel s termínem forma, tedy s čím se člověk rodí a co je pro něj typické.
Dále vnesl do homeopatie termín čas a vytvořil systém léků a skupin léků, které řeší různé etapy života.

Tam, kde na začátku pomůže homeopatická kytka, později nemá již význam a je nutné vybrat zcela jiné homeopatikum.
Homeopat, který používá tuto metodu, odebere případ podobně, jako klasický homeopat, pouze sestaví léčbu zohledňující životní situace a události.

Jednotlivými léky pak v čase zpět odloupává problémy, jak slupky od cibule, až po úplný počátek.

Touto metodou lze řešit jak problémy drobné, tak I velmi závažné.

Mgr. Pavel Opelka, RHom.  vypracoval i řadu léčebných postupů řešících napříkald autismus, aspergerův sysdrom, migrény či alergie.
Zavedl také termín "POSTKLASICKÁ HOMEOPATIE".

4. EAV a další přístroje

U EAV se pomocí eltrod a akupunkturních bodů naměří to, co je v těle rozladěno. Na základě toho se sestaví léčba.
Systém měří aktulní stav a léčba je velmi podbná lékařskému podání homeopatika.

Metoda neřeší příčiny.

5. AUTOPATIE
U této medoty se vyrábí homeopatikum z vlastních tělních tekutin, například ze slin.
Metoda opět nezohledňuje příčiny, využívá jen část informace z těla a je vhodná pro ladění aktuálního stavu.
Homeopatické metody